Myslím,že málokterá skupina se může pyšnit takovou historií, jako ta naše. První náznaky ( tedy pokud mi dobře slouží paměť ) sahají čtyři roky zpátky. To jsem se s Vaškem Doleželem chodil učit hrát na kytaru k Martinovi Pachnerovi. Jednou nám Martin řekl, že už umíme hrát tak dobře, že bychom mohli založit kapelu. On sám však už v několika skupinách hrál, takže jsme zatím byli jen dva.
Čas plynul, myšlenka založit kapelu mi vrtala hlavou a nedala mi pořádně spát. Bylo však nutno udělat ještě mnoho podstatných kroků. Hlavní otázkou však zůstávalo, kde sehnat: bubeníka, baskytaristu a zpěváka. Jediné dva nástroje které jsou pro skupinu nezbytné a které jsme již měli, jsou akustická kytara a elektrická kytara. Dalším závažným problémem byl fakt, že nebyl nikdo, kdo by skládal písničky. Zkoušel jsem něco složit, ale výsledek nebyl valný. ( Konec konců, to můžete posoudit sami. )
Po roce váhání a přemýšlení, zdali to má vůbec smysl, Vašek sehnal Boba, coby pianistu, a já Honzu Jirku coby baskytaristu.S Bobem problémy nebyly. ( Hru na klávesy ovládal. ) Zato Honza měl s baskytarou značné problémy a po třech měsících to vzdal. Následoval další rok marného shánění zbývajících členů kapely, než jsem zaslechl zmínku Michala Khodla že by nám rád hrál na cokoliv v kapele. Vnutil jsem mu tedy baskytaru s tím, že než by se naučil na bicí... No prostě by mu to nešlo. Následovalo opět mrtvé období, kdy se nic nedělo.
Až rok 2005 byl pro naší ( zatím ještě nezaloženou ) kapelu velkým přínosem. Nejen, že se Michal hned od nového roku začal učit na baskytaru, ale v červnu jsme sehnali zpěvačku. Iva navíc i skládala texty. Už nám zbýval jen bicista. Problém byl ten, že bicista je dá se říct základ kapely.
I tento problém už ale neměl trvat dlouho. O prázdninách jsem byl na koncertu Žerzeje a potkal jsem tam Ivču, která mi řekla, že sehnala zbývajícího člena kapely. To mě potěšilo, protože jsme konečně byli kompletní.
V září 2005 jsme se poprvé sešli a i přes to, že jsem se jen domluvili kdy a kde budeme zkoušet, byl jsem rád, že po třech a půl letech jsme udělali poslední krok k založení plnohodnotné kapely. Ještě pětkrát vypadala naše zkouška tak, že jsme se prostě zakempili v hospodě a pak nás konečně salesiáni pustili do zkušebny.
Ze začátku jsme hráli cizí písničky a když jsme byli trochu sehraní, začali jsme zkoušet Ivči písničky.
Nyní kombinujeme její písničky a moje. Musím říct, že čím dál víc hrajeme vlastní tvorbu, tím víc se těším jak ve středu večer přijdu do zkušebny, vybalím kytaru a začnu hrát. Navíc se ze všech členů stali dobří přátelé, a tak i přes drobné nedostatky při zkoušení věřím, že naše kapela má budoucnost. Všechny vás rád uvidím na prvním koncertu skupiny Hexangl.

Čas postoupil a vy byste si zasloužili znát další kapitolu naší historie.
Na jaře roku 2006 jsme měli první koncert. Hráli jsme ve 100dole a myslim, že ho směle můžu označit jako dobrý start skupiny, která má budoucnost. Lidem jsme se líbili, a tak jsme museli všechny naše písničky přehrát hned dvakrát a Zabubnuj dokonce třikrát.
Po tomto úspěchu jsme se opět uzavřeli do zkušebny a začali jsme zdokonalovat naše písničky. Na konci školního rroku 2006 jsme měli spíše soukromý koncert.Hráli jsme na oslavě osmnáctých narozenin mojí spolužačky a kamarádky Elišky Hamáčkové a v prvním měsíci prázdnin jsme natočili naše první CD s názvem Potřeba.
V podzimních měsících jsme stačili ještě jeden soukromý koncert. Hráli jsme na oslavě narozenin Lukášovy maminky.
Z jara roku 2007 to v naší skupině začínalo skřípat. Cigistock 2007 jsme si již zahráli bez naší zpěvačky a na začátku prázdnin nám oznámila, že definitivně končí. (Touto cestou chci ještě jednou poděkovat Ivce, že s náma aspoň po nějaký čas zpívala.) Ještě nějaký čas jsme zkoušeli v pěti, ale papk jsme to vzdali. Myslim, že to mrzelo všechny, ale nikdo s tim nic neudělal.

Je mi ctí, že můžu již po třetí za sebou psát do sekce HISTORIE takového našeho deníku kapely.
Tentokrát se ocitáme u Lukáše v pokoji těsně po tom, co se probudil. Vše vypadá jako obvykle, ale není. Lukáš je na rozdíl od předešlích dní pevně rozhodnut, že skupina Hexangl musí “vstát z mrtvých“. Toto odhodlání pociťují ostatní členové skupiny ještě tentýž den, kdy ve fóru naší skupiny přibyl vzkaz od neznámého fantoma, že prý za pomoci Voldemorta vzkřísí Hexangl ze záhrobí a pak s její pomocí bude páchat ve světě hudební zlo.
Nevim jak se mu to povedlo, ale od té doby jsme opět začali zkoušet, napsali jsme pár inzerátů, v kterých jsme uvedli, že sháníme zpěvačku a trpělivě jsme vyčkávali. V tomto období vyčkávání jsme nazkoušeli nové písničky a ozvaly se nám tuším tři holky, které chtěly zpívat v naší skupině. Nikdy se k nám ale moc nehodily, až se mi jednou po internetu ozvala Terka. Když jsem jí slyšel zpívat, bylo mi jasný, že teď máme jedinečnou příležitost.
Byl již červen 2008 a nám do koncertu sportovního dne Církevního gymnázia zbývala poslední zkouška, povedlo se nám ale s Terkou nacvičit alespoň jednu písničku, a tak jsme jí představili na našem v pořadí již pátém koncertě. V současné době se snažíme nacvičit staré písničky s Terkou a k tomu přidat písničky nové.